Leželi vedle sebe na břehu rybníka a on, přestože ho spalovala bolestná touha prozkoumat každičký centimetr jejího těla, se jen nesměle dotýkal její ruky.
Ale možná už dnes mu dovolí více než jen to dětinské držení za ruce? Je to přece již týden, co spolu chodí, a on hoří nedočkavostí.
Políbil ji na ústa, a když se nebránila, pokropil svými polibky i její nádhernou labutí šíji. Nabyt náhlou odvahou přitisknul své rty i na její plavkami spoře oděná ňadra. Ucukla.
„Proč ne?“ zeptal se zklamaně i udiveně zároveň.
„Myslíš jenom na sex,“ řekla ublíženě a schoulila se do klubíčka.
„Nemůžu se ubránit, když vidím takovou nádheru,“ nadnesl upřímně. Jak může být stále tak odmítavá?
Lehla si zpět na záda a zasněně přivřela oči. Víčka se jí lehce zachvěla, jak ji sluníčko lechtalo po tvářích a přes rty ji přelétl lehký úsměv. Je tak krásná! Převalil se na břicho, aby si nevšimla jeho erekce a on se nemusel cítit provinile.
„Víš,“ zašveholila něžným hláskem, „toužím se oddat někomu, kdo si to opravdu zaslouží, někomu kdo je schopen udělat pro mě něco naprosto výjimečného…“
No to by on přece udělal! To by ještě koukala, co v něm je. Jenomže to by mu musela dát nějakou šanci. Pak by se prohýbala rozkoší a žádala o přídavek.
„…udělat něco, abych se cítila jako princezna,“ pokračovala a přitom si pohrávala se zlatým prstýnkem ozdobeným červeným kamenem zasazeným mezi drobné briliantíky, jež spolu tvořily láskyplnou souhru vášně a nevinnosti.
„Víš, jako malá jsem četla pohádku o princezně, která hodila svůj drahocenný prsten do moře a její vyvolený z velké touhy po ní skočil do rozbouřených vln a hledal ho na mořském dně po celý rok.“
Poslouchal tu její pohádku jen na půl ucha, protože už zase myslel na její rozkošná, sluncem polichocená prsa. Až se vypovídá, pokusí se ji znovu něžně políbit na bradavky.
„Představ si, on ten prsten přinesl!“ vyprávěla dál a zaujatě si prohlížela svůj klenot na prstě. Pak si laškovně olízla jahodové rtíky a zcela vážně se zeptala: „Uděláš to pro mě taky?“
„Ano, jistě!“ vyhrkl zbrkle a než si stihl uvědomit, co po něm chce a zabránit ji v tom, tak si prsten sundala a hodila ho do rybníka. Lehce to žbluňklo a někde z keříku se radostně zasmál cvrček, jenž moc dobře věděl, jaká to byla pitomost.
„Ty jsi zešílela! Jak bych ho tam mohl prosím tě najít?“ vykřikl a vyskočil z trávy.
„Ukaž, jak o mě stojíš,“ řekla tiše a vlhkými rty mu přejela po krku. Jeho vzrušení zase prudce vzrostlo. Třeba je nějaká šance, blesklo mu hlavou, a tak se odhodlaně vrhl do vody.
Vrátil se po deseti minutách úporného ale naprosto marného hledání.
„Byl to můj jediný zlatý šperk, který jsem kdy měla,“ řekla tiše, „a přesto jsem ho kvůli tobě obětovala, abych zjistila, jak moc po mně toužíš. Ale mně to nevadí, protože tě mám moc ráda.“ Něžně se k němu přitulila a jeho srdce se prudce rozbušilo.
Sluníčko už pomalu zapadalo, její blonďaté vlasy ho šimraly pod nosem a on, nasáklý vší tou něžností a smyslností vymyslel, jak to s tím zatraceným prstenem provede.
Druhý den ji telefonem požádal o schůzku.
„Něco pro tebe mám,“ sdělil jí nadšeně a čekal na její sladké ano.
„Ano, ráda,“ odvětila natěšeně. Cítil se naprosto skvěle.
„Představuj si, jako že jsem ho v tom moři pro tebe skutečně našel,“ řekl tiše a položil na stůl malou červenou sametovou krabičku. Srdce mu vzrušeně tlouklo a v okamžiku, kdy uviděl, jak jí zazářily oči, se měl za nejšťastnějšího chlapa na světě.
Prstýnek s něžným safírem ho sice stál týdenní plat, ale tenhle okamžik stál za to. Nyní se může těšit na sladkou odměnu.
V dalších dnech už se ale tak dobře necítil, neboť mu neodpovídala na vzkazy, a když na ni jednou počkal před prací, postěžovala si na nedostatek času a celkem nakvap mu zmizela. Snažil se to pochopit. Uklidňoval se tím, že až bude mít méně práce, užijí si opravdu krásné léto.
„Ty jsi stejně blázen, holka, co kdyby ti jiný prstýnek nekoupil?“ vykřikla udiveně její nejlepší kamarádka, když si vyslechla celý příběh.
„Ale koupil,“ odvětila s úsměvem a zapálila si cigaretu. Pozorovala její modrý roztančený kouř a v duchu se těšila na dnešní odpoledne.
Ležela na dece s Tomášem, klukem co už jí nějaký ten pátek nadbíhal a zasněně mu vyprávěla svoji oblíbenou pohádku o princezně, která zahodila svůj drahocenný prsten do moře. Tomáš ji s nevelkým zaujetím poslouchal a představoval si, co spolu budou dělat, až s tím štěbetáním skončí. Najednou vyděšeně vyskočil. To když hodila svůj zlatý prstýnek do vody.
„Chci vědět, jak moc po mě toužíš,“ špitla.
Tomáše samozřejmě velice mrzelo, že prstýnek ze dna rybníka nemůže vytáhnout a že díky své romantické povaze přišla o svůj jediný šperk. Jelikož po té rozkošné dívce s bláznivými nápady opravdu toužil, běžel hned po práci do nejbližšího klenotnictví a koupil tam elegantní zlatý kroužek se smaragdem. Půjde jí k očím.
S pýchou mužům vlastní musel uznat, že vybral opravdu dobře, neboť se na její něžné ručce s dlouhými štíhlými prsty jeho dárek skvostně vyjímal. I na ní bylo vidět, že je velmi spokojená.
„Je překrásný,“ prohlásila a s dětinským zájmem pozorovala, jak ten smaragdový kámen odráží světlo a krásně se blýská. Láskyplně se k němu přitulila a on byl opravdu šťastný. Pro ni jen to nejlepší.
Jaká škoda, že musí tak brzo odejít. Její tatínek slaví narozeniny, tam musí přijít včas, to musí pochopit. Však není všem dnům konec. Něžně ho políbila na rozloučenou, přičemž dotek jejích vlhkých smyslných rtů ho naprosto omráčil. Ještě dlouho poté, co ladnými kroky vykráčela z kavárny, seděl v hlubokém zamyšlení a nepřítomně hleděl ke dveřím, kterými odešla. Hlavou se mu honila jediná věta: Miluje ji!
Jarmilka si zvesela vykračovala po ulici a jen tak mimoděk ji napadlo, že ten nový mladý ajťák z druhého poschodí na ni letí. Zapálila si cigaretu a cestou na aerobik se stavila v bižuterii.
„Ano, to bude ten pravý,“ ukázala na jeden z vystavených prstýnků a u pokladny za něj zaplatila rovných padesát korun.
Jak mě vitariánská strava vylepšila a co se stalo, když jsem ji přestala držet
Nejtemnější stránky vašeho znamení
