V nemocnici mě vyšetřoval mladý a velice hezký doktor. Řekl, že mám nalomené kůstky v nártu. Vzpomínám si, že jsem si při pádu na ten nárt sedla. Začal mi na nohu plácat chladivou, bílou kaši a mě ho v tom momentě bylo nesmírně líto, protože i přes vydatnou hygienu mi pěkně smrdí nohy.
V podstatě s tím nemůžu nic moc dělat. Jakmile strčím nohy do bot a jen trošku se zapotím, smrdí mi nohy jako bych orala pole. Proto sebou nosím v kabelce náhradní ponožky, a když jdu k někomu na návštěvu, vždycky si odskočím na toaletu, tam si nohy nenápadně omyju mýdlem a nasadím čisté ponožky. Jednou se mi stalo, že jsem byla na neplánované návštěvě bez náhradních ponožek a ani jsem neměla možnost si nohy v koupelně nepozorovaně opláchnout, tak jsem si je na záchodě aspoň pošplíchala čističem toalet. Bylo to strašné, ale dodnes pevně věřím, že mi to zachránilo důstojnost. Přítomným se možná nezdálo, proč páchnu jako desinfekce, ale na druhou stránku mé smradlavé nohy zůstaly v utajení.
Kdyby ten doktor měl aspoň rýmu.
Ale neměl.
Zavolal sestřičku a přenechal mě jejím přepečlivým a bezohledným rukám.
Zbabělec.
Dan mě doma uložil do postele a ještě než odešel, tak se semnou pokusil i pomilovat, ale pravděpodobně ho mé bolestné hekání dostatečně nenaladilo, a tak mi jen uvařil čaj.
Když odešel, nezbylo mi nic jiného, než neukojeně usnout. Na autoerotiku jsem neměla náladu.
Ve dvě ráno mne probudil příšerný hlad. Po jedné noze jsem doskákala do kuchyně a po úporném pátrání našla to, co by mé rozdováděné chutě mohlo uspokojit. Sušenky byli sice již značně okoralé, ale můj žaludek to jistě pochopí, protože jinak už se tu povaloval jenom tvrdý chléb se zelenou plísní a ovesné vločky s příchutí moučných červů, jež jen zázrakem unikly mému odpolednímu úklidu.
Za pár minut už jsem se zase válela v peřinách, chroupala sušenky s oříškovým krémem a se zaujetím čuměla na jakousi televizní hovadinu.
Dostala jsem chuť na cigárko. Ztěžka jsem se tedy vysoukala z pelechu a po horečném hledání pochopila, že kromě vajglů v koši tu nic ke kouření není.
Vzpomněla jsem si, že mám nejmíň půl krabičky v autě, jen jsem se nemohla rozhodnout zda je to dobré nebo je mi to k hovnu.
Otázka totiž byla, jak se k té krabičce dostanu.
Barák bez výtahu, můj byt ve čtvrtém patře, kilometrové schodiště a chodbové světlo, které nějaký magot nastavil tak, že po půl minutě zhasíná.
Jak jsem posléze zjistila, to světlo byl největší problém. Jen ten, kdo někdy musel skákat po jedné noze ze schodů po tmě, to může pochopit.
Ovšem touha po cigaretách byla můj silný partner v překonávání překážek. V autě jsem slastně vyhulila tři žvára a nabírala síly na cestu zpátky.
Když jsem se po hodině vyškrábala zpět ke svému bytu zjistila jsem, že nemám klíče. Nejspíš jsem je nechala ve dveřích auta.
Mohla jsem zazvonit na sousedku a požádat ji o pomoc, ale pochybuji, že by se to té těžce pracující ženě, samoživitelce, se třemi uřvanými dětmi líbilo. Vždyť jsou tři ráno.
Zapálila bych si.
Cigarety mám, ale zapalovač ne, že bych na ni přece jen zazvonila?
MÓDA A STYL: Vytvořte si kryt na telefon s vlastní fotografií
Jeď nebo zemři! Nechte se okouzlit famózním řetízkem s křížkem Vin Diesel z chirurgické oceli
Arganový olej z Maroka si rozhodně zamilujete
Mrkněte se na sametovou inspiraci pro váš sladký spánek
Prý mě miluje, proč mě tedy neustále zraňuje?
Spalovač tuků může být dobrý sluha, ale také zlý pán!
Prstýnek. Povídka o ženské vynalézavosti a mužské naivitě
Nejtemnější stránky vašeho znamení
Návod pro muže jak zbalit ženu. Zabralo by to i na vás?
Smrdí vám byt? Možná za to může váš manžel!
Další díl bude již brzy a pokud ho nechcete propásnout, navštivte moji FB stránku EllaNela a dejte like + sledovat.
Online četba pro ženy na pokračování. Bez stahování, bez registrací, bez zadávání emailů. Prostě nezávazná zábava 🙂
