„Ty jsi konečně měla sex?“ vykřikla na mě v přeplněné pizzerii má opravdu nejlepší kamarádka Eliška a přitom mě se smíchem pleskla po zádech. Na její modelkovsky křehkou figuru to byla docela rána. Teď už vím, že můžu své tukové zásoby používat jako tlumiče nárazů.
Zakoulela jsem na ni hrozivě očima abych ji umlčela, ale ta se panečku nedala.
„Vy jste jako normálně šukaly u rybníka a načapaly vás tam nějaké děti? No tak to je bomba!“ povykovala nadšeně a s chutí se přitom nacpávala řeckým salátem. Vůbec ji nevadilo, že nás všichni poslouchají. Nejvíce zájmu o náš soukromý rozhovor projevovala jistá obtloustlá dáma pokročilé opotřebovanosti, která dávala zřetelně najevo, že by na mě nejradši poštvala mravnostní policii, poněvadž jsem zjevná ničitelka morálního kodexu malých dětí. Naštěstí si to však rozmyslela, neboť si uvědomila, že by musela přerušit dodávku krmení, a to by její mlsná huba neustála. S naprostým klidem si tedy napíchla na vidličku kus pečlivě odkrojeného steaku a na morálně ohrožené děti rázem zapomněla.
Nejlepší 100% přírodní péče o pleť a vlasy-Marocké zlato
Ovšem moje ze všech nejlepší kamarádka zapomenout nechtěla.
Napjatě na mě zírala a pěstěnou ručkou popoháněla můj příběh dál, pak si párátkem nabrala černou olivu a svými perfektními zoubky ji rozkošnicky překousla. Udělala to přesně tak, jako Basingerová, v tom filmu, kde na ni Richard patlal hromady jídla a co si ho moje matinka pouští pořád dokola, poněvadž je skálopevně přesvědčená, že za mlada vypadala úplně stejně jako ona.
„Mňam, mňam…“ pochvalovala si Eliška a netrpělivě mě přitom kopala do nohy abych nemlčela a povídala.
„Tak dělej, mluv!“ hučela do mě a bezostyšně se zajímala o to, jestli mi to aspoň dobře udělal.
Rozhodně si nemyslím, že je nutné, aby tady všichni věděli, jak jsem na tom s orgasmem, a proto se pokouším převést řeč někam jinam.
„Má super fáro,“
„Spíš mi řekni, jaký má péro,“ povzbudila mně a rozmáchlým gestem naznačila třiceticentimetrový penis, přičemž jí na levé ruce zachrastil zlatý náramek od Tiffaniho, a na pravé, také velmi nákladně vybavené ručce, se pyšně zablýskal pravý briliant. No to nevím, kde bere takovou inspiraci, protože já něco takového snad ještě neviděla. Dan ho má na naše poměry dost vzrostlého, ale víc jak na osmnáct cenťáků bych to nehádala.
„Tak nějak..,“ připustila jsem na oko, abych ukojila její chtivost, a s pobavením jsem sledovala jak na ní jdou slastné mrákoty. Dodala jsem, že je také velmi chytrý a sympatický, ale to už podobnou odezvu nepřineslo.
„Na tom houby záleží,“ pronesla moudře a důkladně se napila červeného vína, které ji před chvílí poslal jeden ubohý ctitel. I když ho prohlásila za nepřijatelného, víno v klidu přijala a s chutí si na něm pochutnávala. Zajímalo by mě, co bude dělat, až si k nám přisedne. Já tedy rozhodně prchám, protože již od pohledu je to nudný ukrutník.
Pak mi zasvěceně vysvětlila, že nejdůležitější je co má za výbavu a jak s ní umí zacházet. Já si teda myslím, že je to od ní dost povrchní názor, ale připouštím, že se mi taky docela zamlouval.
Ujistila jsem ji, že je zatraceně dobrej a všechno ji do detailu povyprávěla.
Vynechala jsem jenom tu část, kdy mě Dan pohoršeně plácnul po zadku a zděšeně sledoval, jak se rosolovitě vlní.
„Kdy se uvidíte?“
„Řekl, že zavolá.“
„Hm,“ bylo to velmi pesimistické hm a pochopilo by ho i nemluvně.
Samozřejmě, že nezavolá.
Kdyby se aspoň na mě tak soucitně nedívala.Vždyť ona na tom není o moc lépe. Je sice na rozdíl ode mě velice krásná a štíhlá, ale taky ji dá dost práce najít si správného chlapa. Prostě nejsou na skladě.
Vlastně, když se pořádně rozhlédnu tak ani tady, kromě číšníka Toma, žádný není. A ten se nepočítá, protože je teplej.
Garcon Tom na náš stůl položil voňavou pizzu s lososem a popřál nám dobrou chuť. Jenomže ta pizza nebyla pro mě, protože já držím dietu.
Eliška se do ní s velkou chutí pustila a neustále se mě ptala jestli nechci aspoň ochutnat. Nabízela mi tu svou neodolatelnou pizzu i když věděla, že jsem se zrovna rozhodla pro tukovou likvidaci. Přišlo mi to divné, protože jindy by svůj talíř hájila i zbraněmi hromadného ničení.
Již po desáté jsem odmítla a zároveň cítila, že je to čím dál těžší. Mé chuťové buňky začaly zakládat aktivní odbory a tvrdě se dožadovat svých práv.
Představovala jsem si, jak místo chutné pizzy pojídá nechutnou placku pokrytou tučnými červy, ale šlo to dost těžko, neboť každičké soustíčko poživačně rozžvýkala a blaženě polkla.
Mrcha.
Co ji znám tak se pořád jenom cpe a přitom nikdy nenabere ani deko.
Mrcha.
Pro dnešek na dietu kašlu!
Objednávám si pizzu.
„Konečně rozumná řeč.“ okomentovala tuhle zrůdnost moje úplně nejlepší kamaráda Eliška a slastně si krkla. Udělala to potichu a s maximální elegancí.
„No dík za podporu.Tohle mi fakt chybělo.“
„Co?“
„Aby ses přede mnou ládovala, když víš, že chci zhubnout.“
Ten večer jsem se nacpala kaloriemi na několik týdnů dopředu a vypila k tomu lahvinku červeného.
Nebo dvě?
Druhý den ráno se na mě doma všechno protivně šklebilo, prázdná krabička od cigaret se mi sprostě vysmála do očí a při důvěrném rozhovoru se zrcadlem jsem málem skoncovala se životem.
Potřebovala jsem se něčím uklidnit, tak jsem mlsně nakoukla do ledničky, ale hned jsem ji zase bleskově zabouchla a šla si natočit dietní a chutnou vodu z kohoutku.
Pila jsem ji plnými doušky a v duchu se připravovala na to, že odteď ji budu mít k snídani, obědu i k večeři.
Na kuchyňskou linku vyskočila moje kočka Míňa a důrazně se o mě začala třít. Někdo by si to mohl vysvětlit jako projev neskonalé zvířecí lásky, ale to mi jen přišla říct, že by ráda konečně něco snědla. Dokonce mi odvážně navrhla, abych ji celý obsah ledové skříňky přenechala.
Nasypala jsem ji kočičí granule i když jsem věděla, že je nesnáší a bude prskat. Nezklamala.
Vyházela je z misky a nadávala u toho jako vzteklý špaček.
Rychle jsem se oblékla a ještě před odchodem nezapomněla Míňu upozornit, že jestli najdu její hovna jinde než v kočičím záchůdku, tak letí z baráku.
„To se uvidí, kdo půjde z domu!“ opáčila mi drze a rychle zmizela pod skříní. Nejspíš už teď spekulovala, kam svoje nevábné výplody umístí.
V práci jsem byla jako na trní a jelikož mi od Dana stále nepřišla žádná zpráva, tak se mnou nic kloudného nebylo.
A pracovat se mi taky nechtělo.
Zavolala jsem Elišce a vzbudila ji, což pro ni bylo typické, protože ona nepracovala. Byla modelka.
„…co jééé…,“chrčela mi do telefonu a mě bylo jasné, že ji dlouho při vědomí neudržím.
„Ten hajzlík se mi ještě neozval,“ postěžovala jsem si a mlčky žadonila o soucit.
„…hmmmm…,“
„Myslíš, že zavolá?,“
„…éééé,“
„No, ty jsi mě fakt zahojila,“ vyčetla jsem ji. Už se těším až ji to budu moci vrátit. Neměla jsem chuť dále poslouchat její další připitomělé zvuky, a tak jsem zavěsila.
Po obědě mi přišla esemeska: „Jak se máš? Dan.“
Moje radost byla pochopitelně nevyčíslitelná. Co mu mám odepsat? Něco vtipného? Neotřelého? Nakonec jsem se zmohla na pouhé „Mám se dobře a ty?“
Za tři čtvrtě hodiny, kdy jsem stihla vykouřit deset cigaret a sníst půlku tužky, mi odepsal, že by mě dneska večer rád viděl. Okamžitě jsem mu napsala, že já taky.
Těsně před koncem pracovní doby, což znamená asi po třech hodinách, mi napsal ať mu pošlu svoji adresu. To jsem udělala a on mi obratem napsal, že pro mě v sedm přijede a pudem někam na večeři.
Bleskově jsem začala do tašky balit své věci a překotně vymýšlet jak se za tu chvilku stihnu dát do kupy a uklidit byt. Určitě bude chtít jít po večeři ke mně. Kdo u mě nikdy nebyl, nemůže pochopit o čem mluvím.
Doma mě přivítala mrzutá Míňa a výřečně mě poučila o tom, že ji příště, před odchodem do práce, nemám kazit náladu. Měla zřejmě na mysli ty ranní granule. Její protest byl stvrzen pečlivě vytlačeným a vkusně tvarovaným hovínkem, jež mi ráčila naservírovat doprostřed pokoje. Mohla si vybrat i mou postel, ale asi neměla chuť páchat sebevraždu v tak mladém věku.
Rozhlédla jsem se po bytě. Byl tu hrozný bordel. Kde mám jenom začít? Vyndala jsem z kabelky cigarety a hned si jednu zapálila. Nepomohlo to a mě se začalo zmocňovat zoufalství. Kdo u mě doma nikdy nebyl, nepochopí.
Potřebuji něco na povzbuzení.
Z luxusně vyhlížející krabice, jež se chlubila velmi vkusným grafickým potiskem, jsem si nalila sklenku kvalitního vína a pustila se do mytí nádobí. Samotnou mě zaráželo, kde všude jsem nacházela špinavé talíře a hrnce. Půlka mé výbavy se povalovala v lednici a hnily v ní různé zbytky jídel, která mi nejdřív bylo líto vyhodit a pak, poté co změnily svoji molekulární strukturu, jsem nebylo schopná je sníst. Smůla byla, že mě nenapadlo občas ledničku prolustrovat a udělat v ní pořádek. Nyní bylo nutné se vším zacházet jako s nebezpečným odpadem.
Nalila jsem si další víno.
Teprve až po třetí skleničce mi začala jít práce opravdu od ruky. Moje gruntování spolklo skoro dvě krabice vína a hodinu času. Byteček byl jako klícka.
Lehkým výpočtem mi zbývalo už jenom pár minut na sprchování a barvení obličeje, přičemž ani jedno ani druhé jsem nesměla odbýt.
Rychle jsem skočila do sprchy, nalila na sebe litr tekutého mejdlíčka, bleskem si oholila pindu a po důkladné očistě jsem se pustila do Photoshopu obličeje.
Ještě jsem nebyla oblečená a už mi volal, že stojí před barákem.
Superrychle jsem na sebe naházela hadry, popadla kabelku, odstrčila Míňu ode dveří a vyřítila se z bytu.
Nedočkavě jsem se k němu rozběhla a ve zlomku vteřiny skončila rozplácnutá přede dveřmi jeho supersportovního fára. V podstatě šlo jen o to, že jsem podcenila přítulnost rozkopané vozovky, zrádnost alkoholu a zlomyslnost vysokých podpatků.
Dan se smál k popukání a mě se chtělo strašlivě brečet. Takto jsem si naše přivítání rozhodně nepředstavovala. Snažila jsem se hned vstát, ale pichlavá bolest v nártu mě upozornila, že s tou nohou asi něco bude.
A bylo.
Arganový olej z Maroka si rozhodně zamilujete
Co dělat, když už nechcete být hodná holčička?
Prý mě miluje, proč mě tedy neustále zraňuje?
Spalovač tuků může být dobrý sluha, ale také zlý pán!
Prstýnek. Povídka o ženské vynalézavosti a mužské naivitě
Nejtemnější stránky vašeho znamení
Návod pro muže jak zbalit ženu. Zabralo by to i na vás?
Smrdí vám byt? Možná za to může váš manžel!
Online četba pro ženy na pokračování. Bez stahování, bez registrací, bez zadávání emailů. Prostě nezávazná zábava 🙂
