Také se vám stává, že přijdete domů a hned ve dveřích vás do nosu udeří prapodivná vůně, která se k vašemu bytu rozhodně nehodí? Možná za to může váš manžel! Přečtěte si jak se zbavit zápachu, aniž byste se musela zbavovat manžela.
Pokud se ve vašem bytě nachází nějaké epicentrum smradu, tak vás mohu ujistit, že ani ten nejdražší domácí parfém to nezachrání. Šetřete penězi i námahou a přestaňte pobíhat po domě a rozvěšovat drahé domácí vůně, protože puch, ten prostě nezamaskujete. Vy zkrátka musíte přijít na to odkud pochází a jeho zdroj pak pečlivě a nemilosrdně zničit.
Než vyhodíte manžela
Manželovy smradlavé ponožky budou pro vás zřejmě tím nejtvrdším oříškem. Přesvědčit chlapa, aby si při příchodu domů šel umýt nohy a vyměnit ponožky asi nebude snadné, ale zkuste si na něj vymyslet nějaký účinný motivační program. Například, že nedostane najíst, dokud si nevypucuje nohy.
Semeniště meziplanetárních bakterií
Kromě povalujícího se drahouška na pohovce, bývá dalším nejčastějším viníkem smradu, váš odpadkový koš. Krčí se nevinně v koutě a tváří se jako by nic, ale pravděpodobně je nositelem vyspělých bakteriálních civilizací, které, i když používáte igelitové pytlíky, ulpěly někde na jeho dně a teď si tam vesele kvasí a tlejí. Netvařte se tedy, že není váš a pečlivě ho vydrbejte. Pravděpodobně se na vás ani nenaštve.
Pytlíky potom vyhazujte pravidelně každý den i když nejsou ještě plné, protože pokud obsahují obaly od masa či zbytky jídel, tak věřte, že se tam po patnácti hodinách strhne zápušní mejdan. Kupujte takovou velikost sáčků, která odpovídá vašemu dennímu odpadu. Nekupujte větší, protože vás to pak svádí čekat až se naplní a to může trvat i dva dny. Dva dny rozleželého, vtíravého smradu, kdo by o to stál? Při pravidelném úklidu tedy nezapomínejte vydrbat i vaši domácí popelnici.
Velké prádlo
Vaši vymazlenou domácnost ohrožuje další zákeřné hnízdo smradu a tím je odkladiště špinavého prádla. Nevěřili byste jak může navlhlé a špinavé prádlo rozveselit ozon v bytě. Vy si myslíte, že je bezpečně uloženo v prádelním koši a nestaráte se o něj dokud nepřijde čas praní, ale ono si tam zatím nerušeně vytváří vlastní soukromou atmosféru. Plánujte si tedy častější a průběžné praní. Moderní pračky umějí hospodařit i s menší dávkou prádla a proto dnes již neplatí pravidlo, že je neekonomické pouštět poloprázdnou pračku.
Víte co je prach?
Není to jen „nějaké smetí“ z ulice, které vám s oblibou usedá na nábytek. Prach obsahuje miliardy tělíček mrtvých či živých potvůrek a také jejich vyexpedované produkty metabolických přeměn. Výměšky. Příšerná představa, že?
Setřít prach ze skříní umí každá standardně vyškolená domácí puťka, ale málokterá ví, že prach je potřeba aktivně vyhledávat. Prach má v bytě mnoho utajených schovávaček, kde si dlouho a často bez povšimnutí lebedí klidně i mnoho let. Prach zapáchá, a pokud není důkladně likvidován propůjčuje bytu, nebo věcem zvláštní odér.
Oblečení se musí často větrat
Jinak po čase a delším nenošení, do sebe chytá i v uzavřené skříni prach a ten ho zanáší nelibým odérem. Vy to třeba necítíte, ale je tam. Déle nenošené oblečení se musí po čase přeprat.
Odér ve skříni
Vzniká při nevětraném oblečení, ale také po té, když do skříně začnete ukládat oblečení, které jste již měli na sobě – košile, halenky, trička – to jsou věci jen na jedno použití. Pak musí nemilosrdně do pračky. Pokud se vrátíte odněkud, kde bylo zakouřeno, zatuchlo – neodkládejte nic z toho co jste měli na sobě do skříně mezi čisté oblečení. V žádném případě nepodléhejte fámě, že stačí takové oblečení nechat vyluftovat na balkoně. Nestačí. Musí prostě do pračky a basta!
Hadr na podlahu se také může stát skvělou pěstírnou smradu
Mnoho hospodyněk se naivně domnívá, že pokud hadr po použití složí pod umyvadlo, kde není vidět, tak je neškodný. Omyl! Jestliže není hadr řádně vypraný a suchý, tak vás svým obsahem bude neúnavně prudit. To samé platí pokud se přehodí přes kýbl. Paní domácí se totiž domnívají, že hadr takto může větrat a tudíž nebude smrdět. Tyto a podobné mystifikace se mezi hospodyňkami šíří již po mnohá staletí, takže jsou v ženách hluboce zakořeněné. Nebude jednoduché jim vzdorovat, ale jednou se s tím bude muset začít.
Miláčci
Ať chcete nebo ne, dalším významným zdrojem zápachu bývají naši domácí miláčkové. Nejčastěji milujeme pejsky a kočičky, takže se zaměřím právě na ně. Čím je pejsek větší, tím na sebe nabírá více pachů a ty si pak s oblibou dlouho drží v kožichu. Přesto není nutné kvůli tomu každý den napouštět vanu a dělat psí lázně. Úplně postačí alespoň obden projet srst kartáčem a broučka setřít navlhčeným hadříkem. Nepoužívejte k tomu prosím hadr na podlahu. Zvířecí srst totiž úžasně absorbuje všechny vůně i pachy se kterými přichází do styku, proto je ideální použít čistou žínku namočenou ve vodě a na usušení čistý ručníček. Pokud jste ochotná takto pečovat o psího miláčka, nezapomeňte rovněž na pelech. Jestliže nebude pelech čistý, je vaše očistná snaha úplně zbytečná. Pelech je nutno velmi pravidelně vyklepávat, nejlépe vysávat a hlavně také alespoň jednou za 14 dní prát.Co se týká kočiček, tak platí zhruba to stejné. Vyčesáváním uvolněných tlejících chlupů se kočička i pejsek snadno zbaví tzv. „zvířecího“ zápachu. U mňoukalek je to trošku jednodušší, neboť ty si o kožíšek pečují docela aktivně sami, takže my akorát jejich práci lehce doladíme.
Věřte, že vyčistit psovi kožich bude o mnoho jednodušší, než donutit manžela aby si šel umýt nohy.
