Vzhledem k tomu, že již několik let s větším, či menším, úspěchem koketuji se syrovou veganskou stravou, rozhodla jsem se, že zde tomuto tématu věnuji také pár řádků.Pokud vegan své jídlo nikdy tepelně neupravuje, říká se o něm, že je vitarián. Vitariánství tudíž není žádné náboženství, jak by se někomu mohlo zdát, ale je to způsob jednoho z nejlepších způsobů stravování
Vitariánství je totiž nejefektivnější, nejekonomičtější, nejekologičtější a také nejzdravější stravování, jaké si vůbec můžete představit. Pojďme se tedy tomuto zázraku podívat blíže na zoubek.
Na naší planetě není žádná jiná bytost kromě člověka, která by si dary země tepelně upravovala. Člověk je tedy jediný tvor, který své jídlo vaří, smaží, opéká, nebo griluje. Dějiny tepelného upravování potravy jsou v porovnání s dobou, kterou člověk zemi obývá, velice kratinké. Od pradávna je člověčí organizmus plně nastaven na zpracovávání jídla za syrova, prostě tak jak leží a běží. Mnozí vědci zabývající se evolucí dokonce říkají, že člověk je a měl by být sběrač plodů. Nebavme se však nyní o tom, zda by měl jíst maso, nebo ne, pojďme zjistit, proč vařenou stravu jí, když by vlastně neměl. Nějaká náhoda kdysi způsobila, že pár pravěkých lidiček okusilo ohořelé maso zvířete, které skolil lesní požár, a náramně jim zachutnalo. Od té chvíle začali cíleně pátrat po ohořelých mrtvolách padlých zvířat a po syrovém mase již příliš netoužili. Rychle se rozvíjející inteligence našich praotců nakonec způsobila, že se sami naučili rozdělávat si oheň a ulovená zvířata si sami opékat.
Nyní se asi ptáte, co je vlastně na vařené potravě tak burcujícího, že o tom musím psát. Pokusím se to tedy co nejjednodušeji vysvětlit.
Tepelná úprava stravu pozměňuje. Molekuly upečené ryby vypadají jinak než v syrové. Pokud tedy sníte pečenou rybu, tak z ní vaše tělo bude zpočátku pěkně paf. Nastavení těla se nemohlo změnit ani po dvaceti tisíce let vaření jídla. Člověčí organizmus si pouze vytvořil jistou toleranci vůči vařenému, tak jako si za posledních sto let vytvořil toleranci na znečištěný vzduch. Může tedy vařené jídlo zpracovávat, ale než rozpozná, že se jedná o poživatinu, bude na to co jste snědli, reagovat zvýšením bílých krvinek v krvi. Odborně se tomu říká leukocytóza. Bíle krvinky jsou naše privátní armáda bojovníků a objevují se vždy, když se do těla dostanou cizích částice. Když se například někdo řízne do prstu a dostane se mu do ranky infekce, bílé krvinky ihned vyletí a jdou napadnout nepřítele. Podle počtu bílých krvinek dokáže lékař zjistit, zda vám v těle nekoluje nějaký zánět. Pokud tedy po pozření vařeného jídla dochází v krvi ke zvýšení počtu bílých krvinek, je to jasný důkaz toho, že jakoukoli tepelně upravenou stravu považuje náš imunitní systém za nebezpečnou. Výzkumy dále prokázaly, že v případě pozření syrové veganské stravy k žádné leukocytóze nedochází.
Ptáte se, jak to že tedy člověk na vařenou stravu neumírá, když je tak nebezpečná? No protože on na ni tak trošku umírá, jen o tom neví.
Tepelným upravováním totiž strava nejenom mění svoji strukturu a tím tělu znemožňuje její rozpoznání, ale zároveň mu ztěžuje její zpracovávání a hlavně vylučování. Teplo spaluje část potravy a odstraňuje ze stravy enzymy, které jsou důležité pro trávení. To samozřejmě nutí naše žlázy, které vyrábí trávící enzymy, k nadstandardním výkonům. Takový záhul mnohdy vede k různým zánětlivým procesům, které pak decimují co se dá.
U dnešních potravin není problémem jen jejich úprava teplem, nýbrž také jich celkové zpracovávání. Víme, že se do potravin přidává mnoho přídatných látek, které tělo velice zatěžují.Tato aditiva jsou téměř v každém jídle, a tak je zřejmé, že je přijímáme neustále. Tím tedy dochází k pomalému otravováni organismu. Mnoho pak lidí v určitém věku čelí následkům takovéhoto postupného přiotravování. Tělo musí neustále řešit problém, kam s toxiny, protože všechny je v důsledku soustavného doplňování nedokáže vyloučit. Tyto toxiny ukládá kam se dá. Do tuků a následně i do vnitřních orgánů. Pokud množství uložených toxinů přesáhne určitou únosnou míru, začnou se dít věci. Imunitní systém totiž proti těmto uložených toxinům neustále burcuje armády bojovníku a vyvolává tak chronické záněty na různých místech. Nejčastěji se vrhá na klouby. V oblibě také mívá slinivku břišní, či například štítnou žlázu. To pak způsobuje spoustu nemocí. Chorobám, jež vznikají následkem pravidelné otravy jídlem, kouření, či alkoholem, se dnes v moderní medicíně říká civilizační choroby.
Důkaz o tom, jak blahodárný vliv má na tělo konzumace syrové veganské stravy může získat každý z nás. Stačí pár dnů vynechat vařená jídla a krmit se jen ovocem a zeleninou, popřípadě oříšky, a rázem se vám nastartuje detoxikace. Projevy detoxikace zpozorujete nejčastěji na jazyku. Ten vám zbělá. To však není vada, to je pouze jeden z mnoha příznaků toho, že dochází k vylučování toxinů. K očistě nepotřebujete žádné drahé preparáty, nepotřebujete nic. Vaše tělo se začne čistit samo od sebe, a to jen proto, že do něj přestanete navážet další jedy. Tím mu totiž ušetříte mnoho času s jejich zpracováváním a ono se zaměří na vlastní očistu. No není to úžasné?
Abyste si nemysleli, že je vitariánská strava nějaká nudná suchařina, vyzkoušejte třeba lákavou a hlavně opravdu zdravou čokoládu, která není zprzněná pražením a dosypaným cukrem, ale je krásně raw a slazená nerafinovaně.
Lidé však bohužel rádi věří tomu, že když nám to chutná, tak to tělo prostě potřebuje. Jenomže tak to není. Chutná nám přece spoustu věcí, u kterých je prokazatelné, že nám škodí, takže z této teorie určitě nelze vycházet.
I když pochopíte a poznáte, že vitariánská strava je pro vás opravdu to nejlepší, co si můžete dopřát, přechod na tento způsob stravování může být velice těžký. Odpoutat se od konvenčního jídla nemusí být pro každého snadné. Chutě na pečivo, na smažené, vařené, či pečené pochoutky, mohou být tak silné, že pro někoho může být opravdu těžké se jich vzdát. Nejhůře se lidé, přecházející na vitariánství, vzdávají oblíbeného pečiva a těstovin. Paradoxní je, že právě pšeničná mouka, nebo lépe řečeno, její protein lepek, způsobuje tělu ty největší problémy. Usazuje se ve střevech, ucpává je a znemožňuje tak nejen vstřebávání živin, ale i vylučování toxinů. Mouka má také na svědomí i stav našich kloubů. Stejně jako maso, konzumované ve větší míře, jim vůbec nesvědčí. Lepek nejvíce způsobuje mnoho chronických zánětů v těle a hlavně blbne imunitní systém. Je tedy nesmírně zajímavé, že největší závislost bývá zrovna na pečivu. Právě rozpečeným voňavým rohlíčkům se odolává opravdu nejhůře, to mohu potvrdit i já.
Abych slovům, které zde píši přidala nějakou váhu, musím zmínit svoji vlastní letitou zkušenost s vitariánstvím. K tomu mě kdysi přivedla má skvělá kamarádka Katka, která sama je vynikající reklamou na tento styl stravování. Je krásná, svěží, zdravá a silná jako býk. Je to křehounká dívenka modelkovského vzezření, která lítá v zimě po horách a na zádech tahá dvacetikilovou krosnu. Katka je stoprocentní vitariánkou již devět let a mě byla a je obrovskou inspirací. Já si na raw stravě (syrové stravě) pochutnávám již pět let, ale nikdy jsem na ní nebyla na stoprocent. Občas dokonce mívám úplně výpadky, kdy se krmím pouze vařeným jídlem, a to tak, že se ze mě stává obžerský ďábel. Tyto výpadky bývají naštěstí čím dál menší, a to díky tomu, že mi Raw food (syrové jídlo) přinesl mnoho úžasných pozitiv. Již po pár měsících chroupání syrové zeleniny a pochutnávání si na sladkých plodech země, jsem pocítila ohromnou úlevu od bolestí kloubů. Bolely mě v podstatě všechny klouby, přičemž jsem již dva roky měla neustále oteklý kloub na hřbetě ruky. Zjevná dna. Ten splasknul asi po půl roce. Chřipky a virózy se mi vyhýbají, a to i přesto, že kolem mě každý druhý člověk chrchlá a umírá na rýmu. Dále jsem přestala trpět na migrény, což je pro mě ten největší dárek. Dokonce ani housera jsem neměla ani nepamatuji. To vše mi přinesla syrová strava. Musím však podotknout, že tyto dárky jsem mohla převzít až po té, co jsem si prošla poněkud úpornou detoxikací. O té se však rozepíší v jiném článku. Podstatné je, že nyní již sbírám plody svého snažení a jsem maximálně spokojená. Sice si stále pochutnávám na konvenčním jídle, neboť nemám pevnou vůli ho úplně vynechat, a však jím ho co nejméně a je to na mě sakra znát. Můj plán do budoucna je přestat úplně vařit. Ušetřím si spoustu práce, ušetřím mnoho energie, a přitom svému tělu udělám tu největší službu.
Děkuji vám za přečtení celého článku, snad vám bude moje osvěta k něčemu platná. Vaše Sonia N.
