„Pořád si s někým vypisoval, tvrdil, že je to kamarád, ale pak jsem mu nakoukla přes rameno a viděla jsem, že psal nějaké Ireně. Tvrdil, že je to kamarádka. Chtěla jsem, aby s tím přestal, ale on se vztekal a říkal, že mu nebudu rozkazovat, s kým si může psát. Nechápal, že mě to bolí. Na mé prosby a můj pláč reagoval podrážděně. Druhý den přišel s omluvou. Prý mě hrozně miluje a nechce mi ubližovat. Za pár dní se situace opakovala. Seděli jsme spolu na gauči, koukali na film a on si zase vypisoval s Irenou. Na moji otázku, co tom má znamenat mi vztekle řekl, ať mu dám pokoj. Takto se to táhne již několik týdnů. Nevím, jestli je mi nevěrný, zprávy si vymazává, pouze vím, že s ní pořád dopisuje a nevadí mu, že mě to trápí. Co s tím?
Ženy jsou ohledně vztahu mnohem větší detailistky, například i v tom, že vyžadují striktnější věrnost, která z pohledu mužů bývá jinak chápána. Proto jsou snáze zranitelné. Nestačí jim přesvědčování o nevině, ony chtějí mít důvěru, a tu jim partner, který občas přespí tam, kde nemá, bývá nedostupný nebo si na FB divoce přidává další a další kamarádky, se kterými pak po večer zuřivě chatuje, rozhodně nedává. Také rádoby nevinné vypisování zpráv po mobilu vyvolává spory.
Pro partnerku nebude žádné blaho sedět vedle miláčka a poslouchat pípání esemesek. Ano, může se nechat uklidnit odpovědí, že jsou to zprávy od kolegy z práce, či cokoli jiného, jenomže ženy mají výborný radar na zachycování „věrnostního nebezpečí“, a proto chtějí zprávy vidět. S tím samozřejmě nastávají potíže. Partner odmítá, vykrucuje se, a do toho se ozývá další pípání. Vynervovaná partnerka vyšiluje a konflikt je tu. Většinou to končí prásknutými dveřmi a partnerovými hlučnými poznámkami o ženské hysterii.
Co jednomu připadá neškodné, může druhý považovat za zradu. Pro někoho je i polibek nevěra, pro jiného sex s neznámou osobou naprosto ok. Důležité je vnímat, jak to ten, s kým se dělíme o lásku, vnímá. Pokud cítíme, že ho zraňujeme, musíme se rozhodnout. Zda pokračovat ve své zábavě a dále zraňovat nebo zda vyslyšet pocity naší druhé polovičky. Nelze totiž někoho milovat a zároveň zraňovat. Kdo nechápe bolest druhého a bagatelizuje jeho smutky, které vyvolal vlastním přičiněním, ten rozhodně nemiluje.
