Každej určitě máme někoho, kdo nás dokáže vytočit. U mě je to moje maminka. SPOLEHLIVĚ.
Každej den se jí povede aspoň jeden mistrovskej kousek, po kterým zůstanu pár vteřin nepříčetná. Začínám si myslet, že je to její hobby. Vytočit vlastní dceru, to je aspoň koníček! Kam se hrabe sbírání známek…
Vnitřně jí to musí naplňovat a pokud tak neučiní, najde si další šedivej vlas, další vrásku na čele, má problémy s přejídáním nebo naopak nejí vůbec, trpí nespavostí a libido jí klesne na nulu.
Za poslední tři roky, co jsem porodila syna, jejího vnoučka, dotáhla finty, jak vytočit mou osobu na vrchol. Vlastně neustále poslouchám, co mám dělat, jak to mám dělat, co bych měla a neměla, co dělala ona a že to tak mám dělat taky…
Nejhorší na tom všem je, že mě má moje drahá maminka za zlou matku. Zlou!!! Dle mýho, zcela nezaujatýho názoru, byl zlej možná tak asi doktor Mengelle, Marie Fikačková, Andrej Chikatillo a pak někdy ona, když jsme byli s bratry malí. Já teda zlá rozhodně nejsem.
Častokrát nad tím přemýšlím a zdá se mi logický, že vnuka nade vše miluje. Nepochybně. A dokonce jsem ochotná připustit, že mezi milovat nade vše a dělat z dítěte rozmazlenýho smrada, je velice tenká hranice. Ale nemůžu ignorovat (protože je to prostě pravda panebože!!!! ), že to přehání.
U nás neexistovalo to, abychom někde udělali scénu. A pokud už jsme to zkusili, maminka nám srovnala čakry a vyharmonizovala auru, přesně mířenou fackou. Neexistovalo, abychom třeba dostali bonbon jen tak, natož když jsme nedojedli oběd. To Pavlíček, ten si naporoučí několik chodů, který postupně pocuchá a dostane kokino. Pavlíček udělá na náměstí scénu, válí se v prachu mezi lidma, řve tak šíleně, že na domech praskají okenní tabulky a nakonec se pozvrací. A moje maminka?
“ Pojď Pavlíčku, půjdeme se podívat do hračkárny. A ty se na něj tak ošklivě nedívej Terezo! Je to malý velký muž. Osobnost! “
Zřejmě netuší, že ten malý velký muž a osobnost, vzal včera morčátko z klece a snažil se ho narvat do pusy. No, ale abych se vrátila k tématu, takhle je to pokaždý. Babička je nejlepší a já jsem v podstatě opravdu zlá, protože nechci mít z malýho smrádě.
Pavlíček v návalu vzteku rozbije všechno, co mu přijde pod ruku a…dostane kokino.
Pavlíček plivne na svou sestřenku a… dostane kokino.
Pavlíček bouchá o zem novou hračkou za pětikilo, samozřejmě že se mu rozbije a…ne nedostane kokino, ale novou hračku.
V tenhle moment mi většinou začne vynechávat srdeční tep, cukají mi oční koutky, rozšíří se mi zorničky, potím se a celkově to není úplně nejlepší stav. Popravdě, kdybych v tu chvíli mohla vraždit, nevím, koho z nich bych sejmula jako prvního a jakým způsobem.
Tuhle sobotu to ale měla maminka speciálně promyšlené. Určitě to se svojí partou kamarádek probírala, jako na summitu G osmičky. Osm bodů G sedělo vedle sebe a vymyslelo boží nápad. Cítila jsem už od rána, že mamka bude volat, protože jsem se probudila s dobrou náladou a jen tak, zcela nevinně mi problesklo hlavou, kdo mi ji asi pokazí. V tu ránu to začalo. Nebe se zatáhlo a zčernalo. Nad barákem kroužili havrani. Žárovka v chodbě začala poblikávat. Krávy dojily zkyslé mléko a k sousedům přiletěl čáp. Už pošestý. A pak zazvonil telefon, s blikajícím kontaktem Tatramatka na displeji.
“ No, tak jsme mu koupili motorku, aby se tak nezlobil, miláček malej. Jako normální malinkou motorku, která se dá nastartovat a jezdí. “
Omdlela jsem.
A když jsem pak procitla, přemýšlela jsem, proč jsem se tak neměla já. Proč jsem tenkrát doprdele nedostala toho koně, kterýho jsem vždycky chtěla, potom, co jsem bratra kopla vší silou do břicha?!! To neee, to bylo přece něco jinýho. Mě se tenkrát zase jenom napravovaly čakry.
