O tohoto malého plyšáčka jsme před pěti lety zakopli s kamarádkou v pražské Stromovce. V trávě ho vůbec nebylo vidět, a tak jsem na něj nechtěně šlápla. Jak vykviknul, seběhli se naši psi a chtěli si s ním nekorektně pohrát. Rychle jsem ho zvedla ze země. Bohužel to nebylo dost rychle a zajíček měl zakrvácené očičko a byl celý pomuchlaný.
Na zem už jsme ho vrátit nemohli, ale napadlo nás, dát ho někam do křoví, že by si ho maminka mohla najít. Jenomže jsme si nebyli moc jisté, zda by ho ještě chtěla a navíc zajda vypadal opravdu dost pochroumaně. Je možné, že už ho měl v tlamce i nějaký jiný pes. Zavolali jsme tedy do záchranné stanice, abychom zjistili, co máme dělat. Paní byla po telefonu moc ochotná a řekla, ať ho klidně přivezeme, že v tom stavu tam takto být nemůže.
Zároveň také připustila, že ani oni ho možná nezachrání, neboť malí zajíčci při přechodu na tuhou stranu dost často umírají. Napadlo mě se jí zeptat, zda bych mohla zajíčka zkusit vypiplat i sama. Dala bych mu více péče. Paní neměla nic proti tomu a dokonce to souhlasně schválila, neboť, jak mi následně řekla, takto odchovaní zajíčci se do přírody nevypouštějí a celý život pak stráví v kotci. Zajíčci totiž poměrně rychle ztrácejí životně potřebnou plachost. Nechtěla jsem, aby ten chudínek kvůli nám trčel celý život v kotci, byla jsem ochotná si ho radši nechat doma.
Zajíčkovi jsem doma do stříkačky natáhla ohřáté zahuštěné neslazené Tatra mléko a nabídla mu ho k ochutnání. Nechtěl ho, ale po pár minutách přemlouvání začal stříkačku olizovat a pak se normálně nadlábnul. Moc mu to chutnalo. Udělala jsem mu pelíšek, ale nechala jsem ho volně.
Mohl si svobodně hopkat po místnosti, čehož také hned využil. I přes zraněné očičko vypadal moc spokojeně. Do očička jsem na radu paní ze záchranné stanice nakapala kapičky. Bylo však patrné, že očičko je slepé. Vypadalo to na nějaké starší zranění, patrně to naši psi ani nezpůsobili.
Zajíček se na můj pelíšek vykašlal a šel si lehnout k mému nejstaršímu psíkovi, slepému Puntíkovi. A tam usnul. Já jsem zatím o sto šest googlila všechny možné informace ohledně odchovu zajíčete v domácnosti a zjistila jsem, že dospělosti se opravdu moc nedožívají. Většině lidí, kteří takto zajíčka odchovávali, umřel při přechodu na tuhou stravu. Přesně, jak to říkala paní ze záchranné stanice.
Nakonec jsem vypátrala nějaký blog, kde paní v pár kapitolách popisovala soužití s již dospělým zajdou, takže nějaká šance tu byla. Zjistila jsem proč zajíčkové při přechodu na tuhou stravu tak často umírají. Je to díky nedostatku trávících enzymů a nevytvořené mikroflóře ve střevech. Tato mikroflóra se tvoří díky mateřskému mléku a také díky tomu, že zajíček baští maminčiny bobky, které mu tyto kultury ve střevech nastartují. Jak to se zajíčkem bylo dál čtěte zde >>
Jak mě vitariánská strava vylepšila a co se stalo, když jsem ji přestala držet >>
Nejtemnější stránky vašeho znamení >>
