Možná vám váš přístroj na odšťavování nerozumí, možná nerozumíte vy jemu, každopádně zde si můžete přečíst jak taková malá neshoda může vypadat, a jak se dá vyřešit.
Téměř před dvěma roky jsem si zakoupila strojek na dolování šťáviček z plodů ovoce a zeleniny. Před nákupem jsem zběsile prohledávala internet a hledala různé recenze na různě drahé a různě kvalitní mašinky. Moje prvotní idea byla, utratit maximálně dva tisíce korun, nebo spíše ještě méně. Běhala jsem po obchodech a osahávala si všechny odšťavovače, které odpovídaly mým finančním představám. Nakonec se mi prostě žádný nezamlouval. Některé sice vypadali skvěle, ale měli malé nádoby na sběr odpadu, měli malé otvory pro vstup plodů, neměli výkon, nebo prostě byli hnusné.
Uvědomila jsem si, že žádný bakelitový šizuňk na své kuchyňské lince nechci a začala se koukat po těch dražších přístrojích. Přes kamarádku se ke mě doneslo, že bych vůbec neprohloupila, kdybych si koupila odšťavovač značky Catler. Hned jsem si ho vygooglila. Líbil se mi, to uznávám, ale jeho cena se mi tedy nelíbila vůbec. Stál totiž skoro šest tisíc. Nakonec jsem si ho vzala, protože léto bylo již v rozpuku a mé chutě na čerstvé šťávy s přibývajícími vedry rostly.
Catler se choval jako zlatíčko. Házela jsem do něj celá jablka, trsy vína i s větvičkami, pomeranče a čtvrtky ananasu. Ten jediný se tam nevejde v celku. Ananas a pomeranče loupu, jinak to tam flákám celé jak to leží a běží. Catler miluje i zeleninu. Ládovala jsem do něj obrovské tlusté mrkve, klidně i tři najednou, hlavičky červené řepy a okurky. Také vše v celku. Jenom velké palice celeru a košatou brokolici jsem musela čtvrtit. Velice spokojeně jsem do koše vysypávala téměř suchý odpad a to vždy až na konci dne, když už jsem věděla, že nebudu nic dalšího odšťavovat. Pak jsem ho pečlivě umyla v myčce a bylo. Měla jsem ho fakt ráda, obdivovala ho a pořád jsme se s ním někde vychloubala. Byl to prostě frajer.
Aktuální výběr a ceny tohoto miláčka Catlera naleznete zde.
Před pár týdny jsem si však všimla, že ten namistrovanej hajzlík začal flákat svoji práci. Šťávy bylo nějak méně a méně, přičemž odpad byl nacucaný jako houba. Nadávala jsem jako křeček. Bylo jasné, že výrobce mašinku nastavil tak, aby makala jen do doby své záruky, a pak, aby se na uživatele z vysoka vykašlala. O tzv. kurvítkách, co se implantují do výrobků už jsem toho četla dost. Jelikož i přes svoji mizerně odvedenou práci stále makal, a podle zvuku motoru měl srdce jako zvon, vyřešila jsem to tak, že jsem odpad následně vždy přecedila a vymačkala přes síto. Bylo to brutálně protivné, dělalo to neskutečný nepořádek, ale jelo se dál.
Dneska ráno však nastal obrovský zlom. Při vyndavání komponent z myčky, mě napadlo, zda by problém se špatným odšťavováním nemohl být nějak svépomocně vyřešen.
A pak přišlo mé osvícení!
Zaměřila jsem svůj zrak na sítko. Vždycky se mi zdálo být relativné čisté. Samozřejmě mě štvalo, že je celé zabarvené, to je ostatně celá ta moje mašina, ale nepřikládala jsem tomu žádnou důležitost. Vždycky jsem si říkala, až budu mít čas a náladu, tak tu karotenovou barvu z celého přístroje vydrhnu. No neměla jsem k tomu žádný spěch. Dneska jsem detailněji prostudovala to sítko a zjistila, že je úplně ucpané. Maně mne napadlo, že bych ho mohla pořádně vydrbat. 
Páni!
O čtvrt hodiny jsem spustila odšťavovací proces a žasla kolik šťávy mi najednou teče. Tak ten můj frajer zase normálně maká. Velice mne to rozradostnilo a opět jsem mu vyznala svoji nehynoucí lásku.
Moje rada tedy zní, pečujte řádně o své miláčky. Nejenom o ty dvounohé a čtyřnohé.
Vaše Soňa N.
