Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jeden z mnoha příběhů, které nosím v hlavě. Tento příběh mi vyprávěla jedna moje známá, říkejme ji Vlastička, kterou pravidelně potkávám v parku při venčení pejsků. Všimla jsem si totiž, že je nějaká nesvá a zarmoucená. Přestože pejskařský bonton to příliš nedovoluje, zeptala jsem se ji, co má za trápení. Bylo na ní vidět, že je za můj zájem ráda a zcela bez okolků se rozvyprávěla. Příčinou jejího smutku bylo to, že ji po třiceti letech manželství opustil manžel. Bez varování, bez důvodu a bez skrupulí.
Vypráví paní Vlasta, 51 let, čerstvě opuštěná žena.Do svého muže jsem se zamilovala na první pohled. Už ve chvíli, kdy jsme se poprvé potkali, mi bylo jasné, že toho kluka chci. Vysoký sympaťák se smyslem pro humor a s podmanivýma modrýma očima byl pro mě v ten okamžik jediný muž na světě. Do oka jsme si padli vzájemně, a tak se z nás v tu ránu stala nerozlučná dvojka. Ve třeťáku byla svatba. Nemuseli jsem se brát, prostě jsme jen chtěli. Po škole jsem nastoupila do jedné menší továrny jako ekonomka a záhy jsem otěhotněla. Byli jsme maximálně šťastní, neboť s dítětem jsme nechtěli nijak otálet. Pak přišla mateřská a Petr se s maximální vervou vrhl do práce, aby uživil rodinu. Protloukali jsem se spolu téměř bez peněz, jako ostatně mnoho jiných mladých rodin, ale byli jsme šťastní. Vychovávali jsme skvělého syna Tomáše a měli jeden druhého. Mnoho přátel okolo nás se rozcházelo a znovu vdávalo, či ženilo a zase rozvádělo, ale my jsme drželi pořád spolu.
Z Tomáška se stal mladý muž a mému Petrovi zešedivěli spánky. Já si již pár let kupovala šaty o pár velikostí větší, než za mlada, ale pořád jsme se měli moc rádi a bylo to na nás znát. Byli jsme spolu spokojení. Už jsme si plánovali jak se na důchod odstěhujeme z Prahy, koupíme si někde malý domeček a budeme spolu zahradničit. To jsme si přáli již od začátku naší lásky. Všechno bylo v nejlepším pořádku, dokud jsem jednou nehledala v jeho mobilu číslo na našeho domovního správce. Všimla jsem si, že má v telefonu hodně esemesek a přirozená ženská zvědavost mne donutila si je otevřít. Už při přečtení první z nich mě polilo šílené horko. Psala mu nějaká lásečka, že se jí po něm hrozně stýská. Nejdříve mě napadlo, že se jedná o nějaký omyl, ale když jsem se začetla do dalších zpráv, bylo jasné, že můj Petr má nějakou dosti vážnou avantýru. Vlastně měl úplně normálně a vážně druhý partnerský vztah. Řešili spolu totiž dokonce vybavení jejich budoucího společného bytu!
Neustále mě přesvědčoval, že mě má pořád rád, a že to co nyní prožívá s námi nemá nic společného, ale nakonec se přiznal, že ji miluje. Odstěhoval se hned druhý den. Jeho novou láskou se stala osmadvacetiletá slečna Irenka z Vinohrad. Mé sny se rozpadly. Můj život ztratil cenu. Koho já si teď na stará kolena najdu? Já nechci být na stáří sama, smutnila paní Vlastička a já přemýšlela jak ji utěšit. Jediná dobrá rada je nechat to přebolet a hledat si někoho jiného. Život nekončí. Pokud to člověk správně uchopí, tak naopak začíná. Seznámení s novým partnerem může být nakonec i parádní výhra. Co když bude ještě lepší, než ten starý kozel?
Vlastička rozhodně není jediná žena v mém okolí, která právě prochází něčím podobným. I moje osmačtyřicetiletá kamarádka Jana, úspěšná redaktorka časopisu pro ženy, má nyní stejné trable. Navíc se hrozí toho, že její manžílek, též potrefený krizí středního věku, rozhází za svoji novou milenku celý majetek, než se rozvedou. Také jedna Janina přítelkyně má momentálně úplně stejný problém. I její pětapadesátiletý hrdina odletěl za mladší holubicí. Jsou na své hoře dvě. Mohou se vzájemně utěšovat a dávat si podporu. Všechny tyto ženy spojuje jedna věc. Opustil je manžel, kterému přesáhlo padesát let. Co se stalo? Odpověď je jednoduchá. Ti muži se dostaly do krize středního věku a chytli druhou mízu.
Krize středního věku, jež nemine žádného muže po padesátce, většinou nesouvisí jen s určitým věkem, ale především s obdobím bilancování. Hlavním faktorem mužské hysterie je pocit, že si v životě nic neužili ani nic nedokázali. Výsledkem je deprese, partnerské konflikty a snaha dohnat, co se dá.
Muži velice těžce snášejí tělesné změny, které s sebou stárnutí nese, obzvláště ti, co byli celý život považováni za fešáky. Vedle navýšení věku a s tím souvisejících změn vzhledu, je také významným spouštěčem krize středního věku okamžik, kdy se muž stane dědečkem. Štěstí a radost z vnoučátka je překrývána hořkým vědomím svého pokročilého věku. Nelze opomenout ani to, když přátelé začnou trpět vážnými nemocemi, nebo začnou umírat a muž je najednou konfrontován s tím, že se blíží jeho vlastní stáří. Pokud se mu nyní ještě podaří sbalit mladou milenku, tak to pro muže bývá jasný signál, že život ještě nekončí a je potřeba udělat velké změny. A oni je většinou opravdu udělají. Proč byste se měli se svým zajíčkem schovávat, když mohou světu ukázat, že ještě nepatří do starého železa? Tato touha bývá mnohdy silnější, než- li strach ze ztráty manželství. Manželka již není důležitá.
Ženám manželství jako pojistka proti samotě ve stáří v poslední době často selhává. Je čím dál více padesátiletých žen, které jsou opouštěny kvůli mladším milenkám, a proto je lepší s takovou situací raději počítat. Doba je taková, že manželský slib se nebere tak vážně a bylo by hloupé, aby si jeden užíval a druhý se trápil. Milé a opuštěné ženy, buďte rády, že vás ten bídák nechal a dal vám tak možnost najít si někoho mnohem lepšího 🙂
