Byť jsem zapřisáhlá hudební antifestivalistka, nesnáším hlasitou muziku a více jak pět lidí v mé blízkosti ve mě vyvolává paniku, neodolala jsem a hrábla po příležitosti získat akreditaci na druhý ročník Metronome Festival Prague.
Po celou dobu příprav festivalu jsem nevěděla, zda se mám těšit nebo ne. Představovala jsem si festival plný opilých a zfetovaných lidí, kteří hodiny paří na dvousetdecibelový kravál a pak se bez známek života povalují pod stromy a nabírají síly na další hodiny hudebního šílenství.
Proto mě překvapilo, jaké velké nadšení jsem pociťovala, když jsem poprvé uviděla majestátní Metronome Stage, která se v celé své kráse hrdě tyčila k nebi a světu kolem sebe oznamovala, že bude královnou festivalu. Když se spustily zkoušky sound systému, měla jsem z toho husí kůži. A to prosím opravdu nesnáším kravál.
Nastal netrpělivě vyhlížený první festivalový den, pátek 23. června. První fanoušci natěšeně stepují před vstupní bránou a s velkým očekáváním vstupují dovnitř areálu. Mnozí z nich se vydávají na průzkum, ale většina se nechává zlákat neodolatelnými vůněmi, které se linou z nespočetných stánků s občerstvením a míří přímo k nim. K těm stánkům se ještě později vrátím.
S blížícím se odpolednem ke slovu přichází první kapely. Cash Savage And The Last Drink na New Stage a Modré hory na ČT Park Stage, a dostávají do varu sebe i publikum.
V půl šesté se na Metronome Stage uvedli Monkey Business s Matějem Ruppertem a fakt mě nadchli. Publikum si je užívalo do posledního doušku. Byl to skvělý odpal!
Také na Ewičku Farnou a její jazzový set se seběhlo spousta natěšených lidí, kterým Ewa společně s pulzující špičkovou kapelou za zády, doplněnou o polské vokalistky (a cokalistu) a hlavně Davida Dorůžku, dala ze sebe vše a ještě víc. Diváci před Park Stage, kde se její vystoupení odehrávalo, dávali své nadšení neustále najevo.
Při svých obchůzkách v zákulisí, jsem narazila na sympatickou a usměvavou izraelskou zpěvačku s etiopským původem, Ester Radu. Přestože jsem neměla oprávnění k focení interpretů, neodolala jsem a zeptala se jí, zda ji smím vyfotit. Byla naprosto úžasná, protože se na mě krásně usmála a souhlasně kývla. Měla jsem z toho obrovskou radost.
Ester byla úžasná i na Metronome Stage, předvedla brilantní verzi klasického blues a funku a diváci se jí doslova nemohli nabažit.
Před vystoupením největšího headlinera Metronome festivalu, Stinga, se divákům ještě předvedli unikátní The Veils a nekompromisn Birth of Joy. Ti dostali publikum do patřičné nálady a připravili je na hlavní chod večera.
Sting ovládl Metronome Stage jen s kytarou, basou a bicím. Dav fanoušku mu leží u nohou. Vidím plačící fanynky a zvlhlé oči chlapáků. Na jeho vystoupení přišlo bezmála 14 tisíc lidí. Nikde nebylo k hnutí a tak jsem s povděkem vyběhla na terasu, kam nikdo kromě VIP nesměl. Odtud shora, jsem si užívala nejenom jeho vystoupení, ale i krásný vlahý večer a nasávala atmosféru, která se kolem linula jako vábnička na romantiku. Lidi dávali Stingovi svoji lásku plnou parou najevo, a to bylo opravdu něco úžasného.
Sobotní den zahájil v cirkusovém stanu Lazer Viking. Mě tenhle chlapík sice nijak neoslovil, na mě je moc umaštěný, a to co lezlo z jeho kytary vůbec nebylo pro moje uši, ale lidem se líbil.
Po Vikingovi jsem se šla napravit za Lenny, která vystupovala na Park Stage. Kdo byste to nevěděli, tak Lenny je dcera Lenky Filipové, písničkářka, hudební skladatelka, textařka a klavíristka.
Lenny z podia vysílala mezi lidi ohromné dávky energie a kromě skvělého vystoupení své publikum ohromila stříbrnými konfetami. Mnoho lidí si toto stříbro nasbíralo na památku a po zbytek festivalu je nosilo okolo krku, či na hlavě.
Kromě písní z jejího debutového alba Hearts přišel na řadu i cover Sex on Fire od její oblíbené skupiny Kings od Leon.
Davida Kollera a jeho hosty, slovenskou divu Katarzii s Katem, jsem sice propásla, ale měli před podiem dost plno, takže si toho ani nevšimli. Prý byli super.
Když se na Metronome stage objevili Young Fathers, nestíhala jsem pobírat nálož, kterou mezi své publikum vrhali. Troufám si říci, že na mě udělali z celého festivalu největší dojem. Ano, tahle banda, z níž její část má Nigérijské a Liberijské kořeny, mě donutila poslechnout si skoro celé jejich vystoupení. Fascinoval mě jejich projev, tanec, zvuky, které vyluzovali i muzika, která mnoho lidí v davu uváděla do transu. Byla to neuvěřitelná show. Ten kdo je vybíral by zasloužil zlatou medaili!
Publikum samozřejmě čekalo hlavně na Kasabian, kteří jsou právem označováni za nejlepší koncertní kapelu dneška. Svému publiku se rozdali, pěkně ho rozvášnili a po svém vystoupení po sobě zanechali pěkně dlouhou stopu plnou zážitku, emocí a energie. Zamávala jsem Kasabin z terasy a jela domů.
Lidé však zůstávali, protože sobotní noc rozjížděl DJ Solomun. Moon Stage byla jeho až do rána.
Přiznávám bez mučení, že jsem nestíhala obíhat všechna pódia, a tak mi mnohá, jistě zajímavá vystoupení zkrátka utekla. Podle výrazů lidí, které jsem míjela při přebíhání z jedné strany areálu na druhou, jsem však poznala, že jsou moc spokojení a šťastní. Opravdu jsme nenarazila ani na jednoho človíčka, který by se tvářil blbě.
Celý festival byl prošpikován zajímavými doprovodnými akcemi. Většina byla zábavná, ale našel se tu prostor i pro dobročinnost.
Na místě jsem dělala článek pro Metronome web o nadaci ČEZu, která podporuje různé dobročinné projekty. U ČEZ pointu jsem se setkala s děvčaty, které provozují tzv. canisterapii. Ochotně mi předvedly, co jejich psí miláčci dovedou a blíže mi povyprávěly o své činnosti. Rozkošná frbulka Buffy mi nadšeně ukazovala, jak si sama umí rozbalit dečku. Více se dočtete zde.
Dalším stánkem, který jsem navštívila byl projekt Akce Cihla. Protože se do areálu nesměli přinášet nebezpečné předměty, tedy ani cihly, vyřešili to Cihlaři tak, že kdo měl chuť namalovat si svoji cihlu a podpořit projekty pro lidi s mentálním postižením, mohl si cihličku namalovat na papír a ten se vystavil na zdi. Více informací o Akci Cihla najdete zde.
A teď k té zábavě: mě nejvíce zaujala bitva děvčat v pole dance. Kočky válely akrobacii na tyči, jako by se pohybovaly ve stavu beztíže. Diváci i já, jsme si tuhle soutěž dokonale užívali.
Poměrně velkým zklamáním však bylo plánované show české twerkové královny Anet Antošové, protože ta se prostě nedostavila. Poslala za sebe sice náhradou dvě dívky, ale z reakcí publika bylo patrné, že jsou prostě hodně zklamaní. Náhradnice natřásaly prdelkama o sto šest, ale publiku to nestačilo. Navíc bylo patrné, že dvojice není vyrovnaná, jedna s dívek byla o dobrých padesát procent slabší a to celému vystoupení zkrátka nijak neprospělo.
Za to tanečně pojatá módní přehlídka mladých umělců sklidila neutuchající ovace. Fotky nemohou ukázat, tu vibrující energii, která z vystoupení čišela. Fakt jsem valila oči.
Po celém areálu bylo několik zón, kde se dalo odpočívat i blbnout. Děti tu měly skákadlo, mládež tu měla různá šplhadla, byly tu pointy s různými venkovními hrami, konaly se různé diskuzní kroužky, konal se stand-up, prostě bylo pořád jak se bavit.
Abych se ještě vrátila k těm stánkům, o kterých jsem psala na začátku. Díky všude se prolínající vůni lákavých jídel a při podrobnějším zkoumání, co se kde nabízí, jsem povětšinu času ani nevěděla, zda jsem na festivalu hudby nebo jídla. Byla to naprostá paráda. Lidé s chutí baštili až měli boule za ušima.
Koupit se tu dalo i čerstvé ovoce a ovocné šťávy. Bohaté občerstvení bylo tedy i pro takzvané vitariány, což na festivalech rozhodně nebývá zvykem. Raw food je u nás na vzestupu a organizátoři Metronome festivalu to rozhodně nepodcenili.
Celý festival Metronome Festival Prague se nesl ve znamení kvalitní hudby, zábavy výborného jídla a komfortu. Tomu odpovídala i skladba návštěvníků festivalu. Opravdu jsem se zbytečně bála zfetovaných a opilých halucinoidů. Všude kolem mě totiž byli samí skvěle naladění, veselí a úžasní lidé. Mnozí přišli i s dětmi.
Areál byl značně rozlehlý, takže nikde nebyla žádná nepříjemná tlačenice, toalety byly stále perfektně čisťounké a návštěvníci tu kromě bankomatu a nabíjecí stanice na mobily, měli k dispozici i wifinu zdarma a vodní fontánku na osvěžení.
Producenti Metronome Festival Prague, Martin Voňka a David Gaydečka, společně s dramaturgyní Barborou Šubrtovou již plánují třetí ročník.
Vaše Sonia N
Návod pro muže jak zbalit ženu. Zabralo by to i na vás?
Smrdí vám byt? Možná za to může váš manžel!
Moje osobní zkušenost s vitariánskou stravou a detoxikačními projevy
Jak začít bojovat s depresí? Zatočte s ní a začněte žít
Lákají vás erotické seznamky?
Ženšen, příběh o bylince, která mi doslova zachránila život
