Moje nábožensky založená babička je přesvědčená, že každá ženská, která to umí s chlapama, je mrcha.
Já to s chlapama neumím a proto tedy žádná mrcha nejsem.
Na světě existuje jenom jedna jediná věc, kterou bych své babičce za žádnou cenu nemohla přiznat – že bych se hrozně moc chtěla stát mrchou.
Svižnou sedmdesátkou jsem pádila po dálnici na Prahu a hladově pokuřovala dnes již desátou cigaretu. S naprosto ledovým klidem jsem se nechávala předjíždět smečkou zběsilých maniaků a nerušeně se kochala okolní přírodou. Nadupaní magoři mi troubením dávali jasně najevo, co si o mě a mém křápu na čtyřech kolech myslí, mnozí z nich mi dokonce nadávali nebo na mě ukazovali nevhodné sprosťárny, ale mě to nevadilo, protože mi v práci ode dneška zvedli výplatu o tři stovky, a tak jsem si nechtěla kazit náladu malichernostmi.
Cigareta už došla, takže jsem ji tipla a vzala si bonbon. Byl to citrónový bonbon s vitamínem „C“ a neobsahoval žádný cukr ani žádné kalorie. Obsahoval sice tunu éček, konzervantů, barviv a záhadné guarana gumy, ale čert to vem! Hlavně, když po nich nemůžu ztloustnout.
Sluníčko právě lakotně vykouklo z podmračené oblohy a navnadilo mě na poslech pěkné muziky. I když jsem tušila, že skuhrající mašina s nápisem Ellesta-stars z mého nápadu radost mít nebude, riskla jsem to a zkušeně brnkla o již značně opotřebovaný power. Nejdříve notnou chvíli nerudně prskala, ale pak se přece jen přemohla a spustila Lady karneval od Karla Gotta. Můžu tedy doufat, že se to ještě zlepší.
Zapálila jsem si.
Bylo mi fajn, dokud jsem si nevšimla, že mi svítí kontrolka od benzínu. Jak dlouho už? Z početných zkušeností vím, že si nedělá srandu, a tak jsem radši sundala nohu z plynu a začala se modlit.
Je zajímavé, že dálnice, která je normálně prošpikovaná benzinkama, se zrovna na místě kde je člověk zrovna nejvíce potřebuje, tváří jako poušť v Nevadě.
Vyhodila jsem nedopalek a zapálila si.
Rádio unaveně zaprskalo a zdechlo.
Co když mi dojde benzín a zdechne i auto? Nervózně jsem hypnotizovala kontrolku a vdechovala mohutné dávky nikotinu.
Po pár mučivých kilometrech se konečně objevila spásná Shellka.
Rychle jsem se přesunula do pravého pruhu a kupodivu tím značně popudila jednoho pána ve starým fiatu. Když mně míjel, tiskl klakson na doraz a odporně se na mě pitvořil. Z jeho úst jsem se prokazatelně dozvěděla,že jsem pitomá kráva, debil a píša. Nevím jistě, co znamená slovo píša, a ani nechci po jeho významu pátrat.
Pravda, zapomněla jsem dát blinkr a opravdu měl kvůli tomu co dělat aby nenaboural, ale myslím, že nemusel kvůli takové prkotině tolik vyvádět.
Byl to zjevný debil.
Najela jsem k benzínce a hned napoprvé zaparkovala u stojanu. Do ničeho jsem nevrazila a nic neshodila.
Teď mi jen zbývalo zatlačit svoje břicho do kalhot a zapnout zip. Ne, že by mi snad byly malý, akorát jejich velikost již několik měsíců neodpovídala mým potřebám a můj umíněný pupek z nich pořád vyskakoval ven. Poslední dieta, kterou jsem držela, trvala tři týdny a byla naprosto bezmasá. Když jsem však ze zoufalství málem zakousla volně poletujícího holuba a psíci v okolí se mi začali ze strachu vyhýbat, poněvadž jsem si je začala představovat na pekáči, poznala jsem, že je na čase s ní skoncovat.
Proč se musím prodírat stoletím vychrtlých krasavic, když na mě tvořitel naplácal tolik tuku? Ten se u toho fakt musel bavit.
Když jsem se soukala z auta, všimla jsem si, že u stojanu číslo čtyři, tankuje chlápek s náramně vkusnou architekturou obličeje i těla. Ani při podrobnějším zkoumání jsem na něm neshledala žádný viditelný kaz. Hotový meziplanetární krasavec.
Ležérně se opíral o kapotu auta, kterému se v lepší společnosti říká kundolap a čekal, až bude mít plnou nádrž.
Celkem s potěšením jsem zjistila, že v jeho autě nesedí žádná blonďatá výprsnice, jak by se dalo čekat.
Bylo sice nemožné, aby si mě všimnul, ale stejně jsem z rozmaru zatáhla břicho a hrdě vypnula svá titěrná prsíčka. A usmála se na něj. Normálně takovou odvahu nemívám, teď za to nejspíš mohla moje ovulace. Škoda, že si toho nevšiml.
Konečně mě napadlo, že bych mohla natankovat. V kapse jsem našla jenom stopadesát korun, takže to bude poměrně rychlé.
Pozorně jsem sledovala počítadlo, a když ukazovalo devadesát devět korun, přerušila jsem přísun krmení a přestože se tomu lačná tlamička mého vozu usilovně bránila, zacpala jsem ji víčkem a zašroubovala.
Letmým pohledem jsem se ujistila, že on ještě tankuje a spokojeně se vydala k pokladně. Pořád mám totiž šanci. Použila jsem sofistikovanou chůzi pařížských modelek, kterou jsem poslední dobou dost trénovala a nyní jsem měla velký důvod si ji naostro vyzkoušet. Pozorovala jsem se v odrazu prosklených dveří benzínky a v duchu se zapřísahala k další dietě.
„Rád bych si s vámi dal kávu slečno,“ ozvalo se mi za zády, a když jsem se otočila, podlomila se mi kolena, stál tam můj krasavec. Opravdu mi to vyšlo? Notnou chvíli jsem na něj užasle civěla a nic bych za to nedala, že jsem celou tu dobu měla pusu dokořán.
Měla.
Bylo nutné rychle něco udělat.
Tak především jsem zpátky do chladícího boxu štítivě odhodila tu kuřecí dobrotu s bylinkovým dressingem a čerstvou jarní cibulkou, bleskurychle jsem zatáhla břicho a vypnula prsa.
A zavřela pusu.
Z výrazu jeho opálené tváře jsem celkem snadno vyčetla, že jinou odpověď než ano neočekává. Suverenita, kterou dával tak nejapně najevo byla značně pobuřující a málem mne donutila zahrát si na nedostupnou, ale ze strachu, aby se mi nevypařil, jsem překotně souhlasila. Chtěla jsem ještě něco smysluplného dodat, abych nepůsobila tak suše, ale zaskočilo mi v krku. Zhluboka jsem polkla a divoce zakoulela očima. Těžko jsem mohla doufat, že by ho zrovna tohle mohlo nějak okouzlit.
„Objednám kávu a počkám na vás u baru,“ řekl jako by si ničeho nevšimnul a vybalil na mě své pravidelně bělené zuby. Všimla jsem si, že má na bradě dolíček, což znamenalo, že je dobrý v posteli.
A taky kurevník.
„Žádný sendvič si nekupujte, náhodou vím, že tady dělají skvělou pizzu, takže vás zvu,“ dodal ještě a odebral se k baru.
Neušlo mi, že k jeho skvělé výbavě patří také proklatě pěkný zadek.
Odběhla jsem si přeparkovat auto, a protože jsem se náhodou zahlédla ve zpětném zrcátku (mám ho nastavené tak abych na sebe pořád viděla), uznala jsem, že potřebuji vkusnou úpravu obličeje. Udělala jsem nějaké čáry máry s kosmetikou od Rimmel a na okamžik se zamyslela nad tím, jaké by to bylo, kdybych měla o něco menší nos. A modřejší oči. A větší prsa.
Pár minut jsem váhala zda si sundat brýle. Ony mi doopravdy sluší, ale o tom jsou přesvědčený jenom moje máma, teta co jsem ji jako malá věčně čůrala do klína a babička s dědečkem. A ještě naše stará sousedka. I jí jsem čůrala do klína, tak možná proto.
Oproti tomu já a mnoho mých známých jsme přesvědčeni, že mi ubírají tak devadesát procent drahocenného sexapílu, což si teď rozhodně nemůžu dovolit.
Okamžitě jsem se tedy rozhodla ty brýle sundat, vždyť bez tří dioptrií se na tu chvíli v pohodě obejdu.
Cestou z parkoviště jsem si všimla, že sluníčko už nadobro zahnalo nacucané mraky za hory, a tak mě napadlo, že by bylo moc hezké, kdyby mě to s ním vyšlo.
Nemyslím jako to, že si to rozdáme, nebo tak něco, protože mě nejde jenom o sex. Myslím tím vztah, čili doufám, že mě jen tak někde neohne a pak nepošle do háje.
Vlastně doufám, že mě aspoň ohne.
Čekal na mě u malého stolečku a nabídnul mi krásně napěněné kapučíno s roztomile zabalenou čokoládičkou, která se líně povalovala na okraji talířku a nestydatě mě sváděla. Škoda, že jsem se právě rozhodla držet dietu.
Představil se mi jako Dan, nenásilně se zmínil o svém podnikání (takže je to proklatý kapitalista) a s lehkostí gentlemanů mi zapalovačem, který klidně mohl být ze zlata, připálil cigaretu.
Během několika minut jsme si řekli všechno co o sobě mají dva lidé před souloží vědět a když jsem zblajzla svoji i jeho čokoládičku, naklonil se ke mně a řekl mi, že mě strašně chce. Jeho rty se naprosto nepatrně a přesto nesmírně smyslně dotkly špičky mého nosu a na to konto se jeden můj nepublikovatelný orgán rozechvěl nedočkavostí.
Musím uznat, že to se mnou fakt válel.
Nebylo třeba nic protahovat a tak jsem nedočkavě očekávala jeho signál k odchodu. Z nevyjasněných důvodů mi však začal vyprávět nezajímavé a banální zážitky z jeho cesty po Tibetu a ve mě začalo klubat podezření, že jsem ho jako sexuální terč přestala zajímat.
Z nudy jsem si začala pod stolem uškubávat uvolněnou nehtovou kůžičku. Když kůžička došla, vrhla jsem se na vedlejší záděrek a strhla ho až do krve. Hnus.
Konečně přinesli jídlo a přerušili to nudné vyprávění o Tibetu. Na velkém talíři ležela báječná pizza s mortadelou. Byla stejně neodolatelná jako on. S chutí jsme se do té italské placky pustili a patrně díky nějakému skvělému koření, kterým byla štědře ochucená se k nám vrátilo předchozí erotické dusno.
O půl hodiny později už jsme seděli v jeho autě a uháněli pryč.
Danova všetečná pravačka úspěšně okupovala mé levé koleno a velice jemně se blížila k místu, kde se poměrně často odehrávaly ať už samostatné či párové a jednou dokonce kolektivní zábavné akce.
Zvlhlo mi rozcestí.
„Ukážu ti senzační místo,“ řekl a já hluboce doufala, že mi toho ukáže mnohem víc.
Leželi jsme u nějakého proklatě zabahněného rybníka, kolem nás voněla čerstvě posekaná tráva, nad námi poletovali lační komáři a z dálky k nám z lesa doléhal hlas svědomité sojky. Úchvatnou přírodní scenérii doplňoval Danův ještě vlhký penis tyčící se vytrvale vzhůru, i když ho ze mě po bohatém výstřiku zrovínka vytáhl. Byla to rozhodně ta nejlepší šukačka, jakou jsem za posledních deset let měla. Vlastně ta úplně nejlepší. Mé konto se pyšnilo mnoha cennými zářezy, mí milenci pocházeli z různých věkových hladin, většinou to s ženským tělem uměli, někteří ve mně dokonce zanechávali trvalé sexuální vzpomínky, ale tenhle byl rozhodně nejlepší.
Se vzrůstajícím napětím jsem si vracela okamžiky, kdy se jeho všetečná ústa potloukala po mém těle a jeho vzrostlý klacek do mě hluboce vnikal.
A vnikal do mě opravdu velmi, velmi hluboce.
Rozkošnicky jsem mu přejela po hrudi, kde se mu tetelily jemné a voňavé
chloupky, pak jsem pečlivě přepočítala čtverečky na jeho vypracovaném břiše (vůbec měl krásnou figuru, protože jak se mi pochlubil, již deset let leze po horách) a krouživými pohyby se postupně dostala až k místu jeho mužské geniality.
Začalo mi růst přímo pod rukama.
Když už to vypadalo, že by mohla proběhnout další akce, vyrušilo nás veselé štěbetání skupinky dětí na kolech, jež se patrně přijely vykoupat.
Pustili jsme se rychle do oblékání a já se přitom mohla potrhat smíchy, když jsem viděla, že se mu jeho tvrdé IQ nemůže vejít do kalhot.
„Děti sem nikdy touhle dobou nechodily…“ hudroval, zatímco se pokoušel nacpat si tu nádheru do džín. „…copak nemusí být ve škole?“
„Nemusí.“
„Jakpak by nemusely, já do školy musel.“
Vysvětlila jsem tomu sexy podnikateli, že jsou prázdniny.
Zatáhnul zip a hezká tvářička se mu zkřivila bolestí. „Do prdele…skřípnul jsem si ho!“
Musím se přiznat, že mě dost překvapil, protože neměl slipy, (ty nesnáším) a ani trenýrky.
Odvezl mě zpět k benzínce, vzal si mé telefonní číslo, řekl že zavolá a odfrčel. Pokračování >>
