Napsala jsem článek, za který mě všichni výživový poradci a odborníci na zdravý životní styl rozsekají na kusy. Nicméně je tento článek velkou nadějí pro všechny ženy po čtyřicítce, které nechtějí zahodit své právo na pěknou postavu.
Již desítky let se ženám v tlouká do hlavy, že po čtyřicítce se zpomaluje metabolismus. Díky tomuto zažitému bludu si mnoho z nás, co jsme ve zralejším věku, tak nějak vydechne a přestane se snažit zhubnout. Já tomu říkám smíření. Nesčetněkrát jsem od svých kamarádek slyšela, že na těch pár špíčků už mají ve svém věku nárok. Vždy bývám velice překvapená z toho, čemu mé kamarádky říkají „pár špíčků“ 🙂
Naštěstí na zpomalování metabolismu po čtyřicítce nevěřím. Vidím ten problém někde úplně jinde. Domnívám se totiž, a mám na to i reálné důkazy, že za přibírání tuků může hlavně ubývající síla a energie. Vzpomeňte si, co všechno jsme zvládali dělat, když nám bylo osmnáct.
V týdnu škola, pak brigáda, nebo sport, večer rande a spánek nula. Pak propařený víkend a spánek nula. V neděli se člověk prospal do oběda a zase nanovo. O prázdninách se vyráželo na výlety, nebo na brigády a večer se pařilo. Spánek nula. Spalo se až na konci prázdnin. Člověk se v těch letech rychle regeneroval a energie měl pořád dost. Hodně energie samozřejmě znamená i hodně pohybu a tak se kalorie spalovali takřka sami.
Již po třicítce mnohé z nás pociťují jakýsi úbytek energie a tím pádem i první potíže s přibývající váhou. Ono se to děje docela nenápadně, a proto spousta z nás nějaké to kilíčko vůbec neřeší.
Jsem připravená se hýbat. Nevěřím na zpomalování metabolismu po čtyřicítce a proto neházím flintu do žita, ale makám na sobě. A stojí to za to. Díky racionální stravě a vydatnému pohybu pálím tuky jako jako terminátor. No také už žádné skoro nemám. A myslím, že je to tak v pořádku 🙂
Kilča postupně naskakují, a i když se snažíme držet ty zatracené diety, vrací se v okamžiku kdy polevíme, rychle zpět. Možná za to může jojo efekt, možná je to spíše zcela logický důsledek toho, že v době, kdy držíme dietu, tak zároveň běháme, cvičíme, a když přestaneme, tak jsme již bez energie a neděláme vůbec nic. Jen si to pěkně a poctivě zrekapitulujme. Pár týdnu jsme schopné na sobě makat a zříkat se oblíbených laskomin, a pak, když dosáhneme svého cíle, sekneme s celou tou parádou a všechno to strádání si pěkně vynahradíme. Znám hodně kamarádek, které se hned druhý den po dosažení cíle narvali kupou zákusků s tím, že to pro jednou nemůže vadit. Jenomže ona to neudělá jen jednou. Nacpe se takto vícekrát po sobě, neboť její tělo lační po odepíraném cukru, tuku a mouce a neví kdy mít dost. Hlavní riziko diet, je tedy následné zbrklé přejídání, nikoli zpomalení metabolismu. Nejde však jen o návrat k původnímu stravování, ale i o zasloužený odpočinek po týdnech tvrdé dřiny. Před tím jsme si zašli občas aspoň zatancovat, nebo někam vyrazili na kole, ale po intenzivní dietě a tréninku chceme prostě jen odpočívat. Najednou se přestáváme hýbat úplně. Prostě nám došla energie.
Odborníci na hubnutí tvrdí, že díky dietě a zvýšené aktivitě, došlo ke zpomalení metabolismu a tím pádem k Jojo-efektu. Jojo-efekt je celkem fajn termín a naprosto trefně vystihuje, co se s našimi kily děje, ale příčinu toho, proč rychle nabíráme kila zpět, je někde jinde. Problém je v náhlém nedostatku pohybu a příjmu nadměrného množství kalorií. Je to jednoduchá rovnice, která naprosto perfektně říká, co se vlastně děje. Nic jiného v tom není. Zpomalení metabolismu po čtyřicítce, nebo po drastické dietě je jen fáma.
Důkazy číslo jedna a dvě:
Moje dlouholetá kamarádka Jarmilka, byla celý život štíhlounká a hodně aktivní žena. Po čtyřicítce se však začala nenápadně zakulacovat a v pětačtyřiceti už z ní byla docela pěkná kulička. Celých pět let se pořád pokoušela zhubnout a dostat se na svoji původní váhu. Držela různé diety, chodila na Vacushape, nechávala se balit do skořice a já nevím co ještě, ale kila ne a ne dolů. Pokoušela jsem se jí poradit systém, který funguje mě, ale nedala si říct a nakonec celou tuhle kapitolu uzavřela tím, že je přece již ve věku, kdy si pár kil nahoře může dovolit. Smířila se s tím, protože byla namasírovaná z medii, že věkem se zpomaluje metabolismus, a tak je přibírání vlastně normální. Když jsem poukazovala na to, že o věku to není, ale pouze o pohybu, tvrdila, že pohybu má dost. Udělala jsem ji rekapitulaci aktivit, které měla před deseti lety a aktivit, které má dnes, abych ji dokázala, že se mýlí a začala s tím něco dělat.
Jarmilka ve svých třiceti letech měla náročnou práci servírky a k tomu si pořídila koně. V té době bývala v restauraci i 12 hodin na nohou. Do toho se starala o svého koně. Mít koně neznamená jen vozit si zadek jako královna, ale také o něj pečovat, brát ho na pastvu, kydat mu podestýlku, držet nohy při kování ( spálíte 400 kalorií, pokud kůň klidně stojí, pokud ho musíte pacifikovat, můžete spálit klidně i 1000 kalorii), atd, atd. Víte kolik kalorií se dá spálit jen hodinou jízdy na koni? 300 kalorií! Jarmilka jezdila ven vždy nejméně na tři hodiny. Plus k tomu připočítejte čištění a sedlání před vyjížďkou. To máte dalších 200 kalorií. V globálu se dá říci, že jen ten kůň Jarce spálil 1200 kalorií zhruba čtyřikrát do týdne. Do toho ta namáhavá práce a sem tam nějaká diskotéka a hodně, hodně sexu. Jarka prostě v té době pálila kalorie jako čert. A mohla si tedy dovolit i hodně jíst. Jedla všechno a neomezeně. Do té doby nedržela žádnou dietu. Byla štíhlounká, protože měla hodně pohybu.
Nyní Jarka pracuje v obchodě s oděvy, kde téměř celou pracovní dobu prosedí za pultem, koně už nemá, a když přijde domů, nají se a kouká na televizi. Občas si někam vyrazí a občas má snad i nějaký ten sex.
V době, kdy se snažila zhubnout, tak svůj pohyb sice navýšila, ale ono upřímně řečeno, o moc to nebylo. Jít si třikrát týdně zaběhat dva kilometry, na zhubnutí 15 kilogramů prostě nestačí.
Když jsem ji to takhle připomněla, dala mi za pravdu. Uvěřila tomu, co jsem se ji celou dobu snažila říci. Že za její nadváhu nemůže ani zpomalený metabolismus, ani věk.
Zahrála jsem si na výživového a fitness kouče a vzala si ji pod patronát. Podrobnosti o tom, co jsem s ní vyváděla, a jaký měla jídelníček, napíši v jiném článku, bude vás to určitě zajímat. Každopádně kouzlo celé akce spočívalo v tom, že se hodně hýbala, přičemž jedla 70% ovoce a zeleniny. Nic z toho, co měla sníst, nepodléhalo vážení. Nakázala jsem ji, aby ovoce a zeleniny snědla prostě co nejvíce. Automaticky pak neměla hlad a běžného jídla snědla méně. Nezakazovala jsem ji maso ani knedlíky. Těch 30% konvenčního jídla bylo na jejím uvážení. Vtipné na tom bylo to, že dobrovolně jedla méně špatného jídla, protože byla nacpaná ovozelem (ovozel – zkrácený výraz pro ovoce a zeleninu, který běžně používají vitariání a vegani).
Všechno šlapalo jako po másle a kila šla krásně dolů.
Důkaz číslo dvě:
K Jarce se připojila i její kolegyně z práce . Dnes, zhruba po půl roce jsou Jarka i její kámoška krásně štíhlounké. Přestože jsou to pětačtyřicetileté „báby“
Důkaz číslo tři:
Paní Hanka je moje povrchní známá, 55 let a sedí za pokladnou v Bille. Paní Hanka (a nebyla sama), se vždy velice podivovala nad mým nákupním košíčkem. Kilogramy ovoce a zeleniny denně.
„To všechno každý den sníte?“ ptala se mě. „Sním.“ „ Jak se to do vás vůbec vejde? Já nesním ani jabko,“ smála se. Inu to se nedivím, když jsem ji téměř pořád viděla, jak si během markování přikusuje různé sušenky, nebo vyjídá přesolené smažené brambůrky. A být Hankou, tak se tomu moc nesměju, protože její tělo z židličky doslova přetékalo.
Protože nikomu nechci svůj výživový styl vnucovat, nijak jsem to nekomentovala a jen jsme se na ni mile usmála. Nicméně jsem v ní asi nějaký dojem zanechala, protože jednoho dne, když bylo málo lidí a byl čas na delší pokec, se mě sama od sebe zeptala, jak to dělám, že jsem tak štíhlá.
Naservírovala jsem ji svoji oblíbenou metodu 70/30 a hodně pohybu. Protože byla dost tlustá, navrhla jsem ji, ať nejdříve začne půlhodinovou rychlou chůzí každý den. Dokonce jsem ji předvedla, co to je ta rychlá chůze, neboť jsem tušila, že to neví. Nevěděla to J
Paní Hanka se mi pokaždé, když jsem u ní byla na kase, pochlubila, jak si vede. Opravdu prý dodržuje, co jsem ji řekla a cítí se skvěle. Jen je hodně unavená. To chápu.
S menšími výpadky už je tomu pět měsíců, co Hanka jede podlé mé metody, s tím, že běh jsem ji zatím nedoporučila, jen zrychlovat a prodlužovat chůzi a kombinovat ji se cvičením. Zhubla tak, že si toho již každý všimnul.
Jarmilka s kamarádkou i paní Hanka mi svatosvatě slíbili, že metodu 70/30 budou dodržovat i po té, co dosáhnou svých cílů. Ono totiž nelze držet dietu a pak z ní seskočit. Je potřeba brát dietu jako životní styl. Nejde však v žádném případě o hladovění. Ovozelu se jí co hrdlo ráčí a věřte, já ani Jarka s kámoškou, ani Hanka, ani nikdo z dalších, které jsem k tomuto výživovému stylu naverbovala, hlady rozhodně netrpíme.
Problémem hubnutí po čtyřicítce není pomalý metabolismus, ale nedostatek energie, který způsobuje nedostatek pohybu. Žena po čtyřicítce již nemá tolik aktivit, je dokonce ráda, když zvládne práci a domácnost. Na více již nemívá sílu.
Shrnuto a podtrženo, vše je závislé na naší energii.
Chcete-li zhubnout, ale nemáte na to energii, je potřeba ji hledat nebo se takzvaně odbrzdit. To znamená, že za sebou necháte věci, které vás brzdí a berou vám energii.
A ještě dobrá rada na závěr
Naučte spočítat si kalorický výdej a příjem. A jedna zajímavá informace : na zhubnutí jednoho kila tuku(!) je potřeba 7000 kalorický deficit, což značí, že musíte buď tři až čtyři dny úplně hladovět (nedoporučuji), nebo se týden pořádně zapotit 🙂 Pokud máte náladu, najděte si kalorické tabulky – kolik co stojí – příjem a výdaj, pak si sedněte a opravdu poctivě si sepište svůj kalorický seznam váš příjem a výdej. Možná budete překvapená 🙂 Ono vytvořit 7000 deficit není zrovna snadné.
